THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A jsou tu zase slovenští Abstract se svým instrumentálním pojetím metalu, do něhož reflektují své pocity. Docela originální banda, jen co je pravda. Když jsem je slyšel poprvé na demu Aestuum II., v duchu jsem jim nepředpovídal dlouhou budoucnost, předpokládaje, že se s touhle muzikou moc nechytnou. A ejhle – jsem špatným prorokem, naštěstí. Abstract se vyvíjejí a pracují na sobě, takže se nás nyní pokoušejí obšťastnit novou sbírkou svých melancholických skladeb. V podstatě ovšem Abstract pouze nadále rozvíjejí koncept, který si vytyčili ve svých počátcích. Fragmenthea je tedy opět mozaikou instrumentálních obrazů, do nichž se pětice muzikantů z Banské Bystrice pokusila skrze nástroje vtisknout své nálady a představy. Celých deset kompozic se ovšem nese v duchu poněkud svižnějším než jak si jejich v zásadě metalovou muziku vybavuji z dema Aestuum II. Jak kytarové, tak především klávesové motivy jsou pestřejší a skladby jaksi více sedí pohromadě. To je ale bežný posun, takže žádná velká překvapení se nekonají. Nečekejte ovšem od Abstract nějaké bohapusté kytarové onanie, krkolomná sóla a technické rallye... Pánové si nehrají na Cynic, spíš si tak vesele (či smutně – jak kdo chce...) brnkají a rozvádějí jeden motiv do různých poloh. Mně se sice nálada desky zamlouvá a docela rád na sebe nechávám působit její uklidňující atmosféru, přesto si ale myslím, že v některých momentech Abstract zacházejí až do přílišné jednotvárnosti, když například déle než minutu opakují jeden kytarový motiv, jenom v různých tempech... to pak začíná být příliš monotónní. Možná tím pánové Lengsfeld a spol. měli něco na mysli, ale na posluchače to může působit spíš nudně než sdělně... Deset lístků smuteční vrby opět působí spíše zadumaně a melancholicky, nikoli však depresivně. Pokud máte tedy náladu poslechnout si čistě instrumentální ztvárnění toho, jak si v Banské Bystrici představují, „temné světlo spektra“, „zlomek noční bolesti“, „stíny hor“, „mužský pláč“ nebo jaké to bude „až sochy budou plakat krev“, pak je Fragmenthea tím správným médiem pro vaše touhy... Pěkné.
8 / 10
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.